Kašel je zcela přirozený obranný reflex organismu sloužící k udržování průchodnosti dýchacích cest. Vzniká podrážděním citlivých oblastí, obvykle v dýchacích cestách, ale může být do určité míry ovlivněn i vůlí. Kašel je typickým příznakem zánětu horních i dolních cest dýchacích. Déletrvající kašel však může být také projevem celé řady dalších onemocnění, z nichž některá na první pohled nesouvisejí s dýchacími cestami. Je to například gastroezofageální reflux, při němž se kyselý žaludeční obsah dostává ze žaludku zpět do jícnu vinou nedostatečné funkce dolního jícnového svěrače. Kašel může být vyvolán i působením některých léků např. na snížení krevního tlaku, zánětem hlasivek, srdeční nedostatečností atd. Dalšími příčinami kašle bývají látky znečišťující prostředí, cigaretový kouř, sezóní alergeny aj.
Na tomto místě se budeme věnovat kašli jako typickému příznaku zánětu horních i dolních cest dýchacích. Zánětlivá reakce organismu na infekci dýchacích cest zahrnuje zvýšenou tvorbu hlenu a vznik hnisu. Od nežádoucích látek obsažených v těchto tekutinách se organismus snaží očistit právě pomocí kašle. Do určité míry se tedy jedná o symptom prospěšný. Je však třeba správně posoudit typ kašle a podle toho zvolit vhodný podpůrný prostředek.
Neproduktivní (suchý) kašel
Bývá úporný a značně vysilující, často způsobuje také škrábání v krku. Při tomto typu kašle nedochází k vykašlávání hlenu z dýchacích cest a jedná se tedy o kašel nežádoucí. Provází často počáteční fázi zánětů dýchacích cest, bývá i projevem jejich jiného podráždění, např. prachem, cigaretovým kouřem, alergií či přítomným cizím tělesem.
Prostředky k tišení neproduktivního kašle se odborně nazývají antitusika. Tyto látky dělíme do dvou skupin. Antitusika kodeinového typu přímo snižují citlivost centra pro kašel a působí tak značnou úlevu, obvykle mají i analgetický účinek. Jejich dlouhodobější užívání však hrozí vznikem závislosti, vyšší dávky mohou způsobit útlum dechového centra. Typickým zástupcem této skupiny je na recept vázaný kodein, dextrometorfan je pak dostupný i bez předpisu.
Nekodeinová antitusika netlumí dechové centrum a nehrozí vznikem závislosti. Působí především lokálně anestetickým účinkem v dýchacích cestách, méně pak centrálně, nemají analgetický účinek. Patří sem např. butamirát, dropropizin.
Z přírodních látek lze využít rostlinné drogy s obsahem slizů (proskurník, jitrocel, sléz a lípa), které působí ochranně na sliznice a zmírňují reflexivní kašel.
Ve většině případů je vhodné tlumit kašel pouze v noci, aby si organismus odpočinul a načerpal nové síly pro boj s infekcí. Přes den pak bývá vhodnější podpořit odkašlávání a tím pročištění dýchacích cest.
Produktivní (vlhký) kašel
Produktivní kašel je provázen vykašláváním hlenu. Jde o jev žádoucí, kterým se organismus zbavuje společně s hlenem i škodlivých látek. Podpůrné prostředky
(expektorancia) by tedy tento kašel neměly tlumit, ale usnadňovat jej.
Expektorancia jsou látky, které usnadňují vykašlávání a zlepšují evakuaci sekretu z dýchacích cest tím, že jednak umožňují zkapalnění hlenu rozrušením jeho struktury (mukolytický účinek), některá také zvyšují aktivitu řasinkového epitelu v dýchacích cestách a tím usnadňují transport hlenu (sekretomotorický účinek). Do této skupiny patří jak látky syntetického původu, např. acetylcystein, carbocystein, bromhexin a jeho účinný metabolit ambroxol a také guaifenesin, tak můžeme s úspěchem využít i příznivých vlastností celé řady rostlinných látek. Rostlinné silice působí na sliznici dýchacích cest mírně dráždivě, tím zvyšují produkci hlenu a zrychlením pohybu řasinkového epitelu urychlují vylučování sekretu. Některé působí také částečně desinfekčním účinkem (anýz, fenykl, šalvěj, tymián, mateřídouška). Saponiny obsažené v bylinách (lékořice, prvosenka, břečťan, divizna) snižují vazkost hlenu a usnadňují vykašlávání. Neměly by se však užívat u akutních zánětů zažívacího traktu.
Expektorancia by neměla být podávána současně s antitusiky z důvodu rizika hromadění hlenu v bronších. Výsledkem je pak naopak vytvoření prostředí vhodného pro další rozvoj infekce. Léčiva s obsahem ambroxolu či bromhexinu podáváme naposledy v odpoledních hodinách, ne večer před spaním. Docházelo by k nadprodukci řídkého hlenu v nočních hodinách, jeho odkašlávání a tím k narušení spánku.
K dispozici máme léčiva v různých lékových formách. Pro dospělé a děti od 12 let jsou vhodné tablety, retardované tablety s prodlouženým uvolňováním (výhodou je užívání 1x denně), případně tablety rozpustné, či cucavé pastilky, samozřejmě mohou pacienti všech věkových skupin užívat i kapky či sirupy. Pro menší děti jsou vhodnější sirupy, které jsou dětem přizpůsobené jak koncentrací účinné látky, tak i vhodnou chutí. Dětem lze s úspěchem podávat i kapky, ty lze nakapat do malého množství ovocné šťávy. S konkrétním výběrem vám v lékárně rádi pomohou i pokud potřebujete lék vhodný pro diabetika.
Při užívání expektorancií je potřeba zajistit dostatečný příjem tekutin. Popíjet můžeme nejen bylinné čaje, ale třeba jen „obyčejnou“ vodu. Omezit bychom naopak měli mléčné výrobky, sladkosti a bílé pečivo, které zvyšují produkci hlenu.
Dětem, a nejen jim, pak při úporném kašli uleví namazání hrudníku a zad mastí s obsahem rostlinných silic (mentol, eukalyptus, tymián, kafr – až pro děti od 2 let).
K usnadnění odstranění hlenu z dýchacích cest lze u dětí s úspěchem použít i polohování na míči či metodu míčkování.
I u léčby kašle je potřeba dodržovat režimová opatření jako jsou zvýšený příjem vitamínů, klidový režim a dostatečný přísun tekutin. Zvláště u dětí je vhodné věnovat pozornost otužování organismu a tím zvyšování jeho odolnosti vůči infekcím. I v případě kašle a zahlenění platí, že jakékoli změny zdravotního stavu u dětí do 6 měsíců věku řešíme zásadně s dětským lékařem. V ostatních případech patří dlouhodobý kašel (delší než 3 týdny) či kašel ztěžující dýchání a značně vyčerpávající organismus také do rukou lékaře a to proto, aby byla odhalena jeho příčina.
PharmDr. Kateřina Lorencová
